LLLenkaweb Nejvíc dáš tomu, komu dáš naději.Babler

Výlet do bývalého VVP Ralsko na letiště Hradčany

úterý 1.5.2001

účastníci výpravy: Lenka, Martina Klusina, Tom

 

autem: Praha - Mělník - Doksy - Hradčany - Mimoň - Mnichovo Hradiště - Mladá Boleslav - Praha --- 210 km

pěší pochod: nejdřív kousek hned na kraji, pak kus kolem Hradčanského letiště --- ví Bůh, asi 5 hodin, asi 10 - 15 km

 

Výprava do Ralska byla docela spontánní. Pravda, už asi před rokem se tahle oblast stala objektem zájmu a plánů na její navštívení, ale až teď najednou přišlo jasné rozhodnutí: jede se! Jenom tak sehnat lidi... První ze zamýšlených termínů byl moc narychlo, ale na úterý už se začli lidi hlásit. A tak i když si Péťa Koukolíků alibisticky na poslední chvíli stihla vyvrknout kotník a Gabča nepochopila, že mít volno celý den znamená mít volno celý den a naplánovala si něco na odpoledne takže se s výletem musela rozloučit, teď se vraťte na začátek týhle věty ať víte na co navážu v jejím konci, já to radši napíšu znova - A tak i když bla bla bla, ráno vyjelo auto s tříčlennou posádkou směr pryč z Prahy.

Před námi byl pěkný den a výlet, na kterém nás málem postříleli policajti, sežehlo sluníčko lámající staleté prvomájové teplotní rekordy, a ze kterého máme zcela bezkonkurenčně originální suvenýry.

První zastávka byla kus za Prahou - jídlonakupovací, druhá kousek za Dubou dokraťasůpřevlíkací a zříceninuStarýBerštejnočumovací a třetí už uvnitř bývalého vojenského výcvikového prostoru, a to hned u prvního objektu, který se nám zjevil, tipla bych že v mapě to je asi tak Břehyně. No teda nic moc, za neprůhledným plotem objektu-střeženého-psy-vstup-zakázán bylo sice pár budov, co určitě zažily několik armád, co se tam vystřídaly, a velká plocha pokrytá vejtřaskama, ale nějak tomu chybělo to zvláštní kouzlo, za kterým jsme tam jeli. Tak jsme to začali tak trochu obcházet, když už jsme tam byli. Že se kus od nás střílelo nás nijak nezneklidňovalo, těžko se tam budou prohánět nějací zbloudilí Rusáci, ať tam má střelnici kdokoliv, má jí přece zabezpečenou a když se budem držet cest, tak se nám nemůže nic stát! Tak jsme se drželi cest... no a najednou nám začaly nad hlavama svištět kulky a cinkaly za náma o stromy. Docela zajímavý pocit pro toho, kdo zná bytí mezi lítajícíma kulkama jenom z akčních filmů. A ještě zajímavý postřeh - když jsem potom tohle vyprávěla, tak na to lidi říkali že to jsme určitě rychle utíkali, a já jsem si uvědomila, že vlastně ne, jak to nikdo z nás nikdy nezažil, tak jsme byli tak překvapení a zblblí, že místo abysme co nejrychlejc zdrhli, tak jsme se jenom tak divili a říkali si, že bysme asi měli jít jinam... Došli jsme ke střelnici z té správné strany a oni si to tam stříleli policajti do terčů a veškeré zabezpečení spočívalo v tom, že si na konec dráhy navezli pískový násyp, ten navíc časem slehne...

Vrátili jsme se k autu a popojeli dál, hlavním cílem výpravy bylo letiště u Hradčan. Auto jsme nechali u hájovny tam, kde v mapě ústí z druhé strany Dlouhá rokle, a šli dál po svejch. První pořádná stopa plná kouzla opuštěné minulosti čekala už za malou chvilku. Bylo to několik zajímavých budov, které měly ze dvou stran veliké vchody, takže to byly takové napůl tunely. Nahoře byly pokryté porostem i se stromy a tak z některých pohledů nebyly vůbec vidět a jedinou známkou, že ten kopec je zrovna tahle divná stavba, bylo něco, co jsme pojmenovali tykadlem. Bylo to takové dlouhé kovové cosi co jako by rostlo z toho kopečku, snad nějaká anténa? Zklamáním bylo, že místní nebo jaká prasata do všech těchhle a i dalších objektů vyváží svinstvo a dělají z toho skládku.

Za další chvíli jsme se dostali do prostor letiště, i když samotné startopřistávací dráhy byly ještě dál, ale my jsme byli v labyrintu odstavných ploch na letadla (tak jsme to odhadli podle tvarů asfaltových ploch). A hned na kraji na nás čekal náš poklad. Byla to taková polojáma a její obsah byl polospálený a polozasypaný. Tím obsahem byly letité plynové masky toho nejhrůznějšího vzezření (a ruské výroby, soudě podle azbuky), kam se hrabou kostýmáci hollywoodských horrorů. Bez většího váhání jsme se tak trochu prohrábli tím, co čouhalo na povrch, a zkompletovali si zachovalejší masky i s chobotama, Tomáš strojař si dokonce na tu svojí namontoval i filtr. Do přilehlé budovy jsme si skryli tyto suvenýry, na jaké jsme ani nepomýšleli (sice co s tím, ale hlavně, že to máme :-), a vyrazili konečně směr letiště.

Tři kilometry šest stop silného betonu jsme celé neprocházeli, jenom jsme nakoukli do pár staveb nejrůznějších účelů, a co opravdu stojí za prohlídku a zdržení, jsou určitě hangáry. Jsou všudemožně podél celé dráhy, většinou zavřené, ale sem tam jsou i masivní železno-betonová vrata na kolejích odsunutá a otevřená. Jinak do hangárů vedou malá vrata zezadu a myslím, že bývají průchozí. Jeden otevřený kolos jsme podrobili prohlídce. Pokud se probrodíte opět navezeným haraburdím až dozadu, počtete si v azbuce slova Leninova (mě osobně citát na zdi hangáru překvapil a pobavil). Ještě jsme našli hned vedle letištních drah bazén, teď je brrr, pak bystrý Tomáš odhalil, že ta veliká budova vedle letiště je nahoře stylově rozstřílená, a když si zacpete nos a nakouknete dovnitř, uvidíte parádně zřícený strop. Kus za ní je jiná budova plná nějakých trubek visících ze stropu a ze stěn a končících kus nad zemí a hned vedle ní se něco tváří jako že funguje a na jednom místě je tam zase nějaké cosi, do země a ze země tam vedou snad hadice a zářej novotou, nevim co to tam dělaj, ale dá se čekat, že se snažej vycuat ze země to nepředstavitelné množství oleje, benzínu a nevímčehoještě, co tam Rusáci nalili.

Bylo strašné horko a vůbec už jsme toho měli dost a sotva jsme se na rozpáleném betoně vlekli, tak jsme to protentokrát zabalili a shodli jsme se, že pokud do Ralska, tak na kole, protože na courání je to moc rozsáhlá plocha. Ještě jsme toho hromadu neviděli, ani bysme nevěděli, kde to tam hledat, tak třeba různě roztroušená kasárna, nebo tajemnou továrnu aj. Došli jsme si pro naše suvenýry, znovu prošli kolem kopečků s tykadlama a s úlevou sedli do auta. Za odměnou jsme se stavili na jídlo v Mimoni a pak frrr domů.

Zpět na seznam výprav

© Lenka 2002 * lllenka@seznam.cz