LLLenkaweb Nejvíc dáš tomu, komu dáš naději.Babler

Můj milý deníčku...

 

pátek 7.10.2011

"A ozvi se za celej den, když na tom budeš dělat až do večera, aspoň dej vědět, že seš v pořádku, že ti neni zima a nemáš hlad a že se ti daří..."

12:46 SMS: "Ze sem v poradku, ze mi neni zima, ze se mi dari, ze me to nesere, ze nemam hlad..."

čtvrtek 6.10.2011

"A tímto jsme ukončili živočišnou výrobu," ulevil nám oběma Tom, když jsme úspěšně obklíčili poslední kachnu. Dlouho jsme tápali, co s Velkým Lenčiným Debilním Kachnou a s Pipi. Pipi sama přiletěla z neznáma, a tak by jí mělo zůstat právo sama rozhodovat o své svobodě a svém životu. A pokud jde o VLDK, ač nejdebilnější zvíře, co svět zřel a co zřelo světa světlo, ač jsem o něj i hůl přerazila zoufalstvím nad jeho debilitou, stejně nám tak nějak přirostl k srdci - a, jak pravila Jana, Kachna je prostě osobnost, ač debil.

Nápadů pár padlo. Základní podmínkou bylo, aby byli zaopatřeni. Přehodit je v noci tajně přes plot v sousední vsi, kde chovají stejný druh kachen (čili kachny debilní). Vypustit je pod Vyšehradem na Vltavu, aby je lidi krmili. Nejlepší řešení nakonec dohodil z chalupy táta. Soused Šesták si naše debilní kachny vezme, už se na ně těší.

Šesták je takový bodrý stréc z vesnice. "Co je to za myš?" ptal se, když jsme před pár lety přijeli na chalupu s osmákem Viktorem. "To je osmák. To je o dva víc, než Šesták," odvětili pohotově Tom s tátou. Teď se Šesták už týden předem vrhl do příprav na řádné přivítání našich kachen. Adaptoval starý prasečí chlívek, vyboural ve zdi díru, svedl od ní do výběhu drůbeží žebřík a nad díru připevnil zaklápěcí dvířka. Do výběhu zapustil dva lavory, aby si naše debilní kachny mohly vybrat, kde se vykoupou. Na projev vděku začala Pipi u Šestáka brzy snášet. Líhnout se kachňata měla akorát kolem Václava, na Šestákův svátek. Ptala jsem se táty, jak to dopadlo.

"Pipi má 6 kachňat a 1 kuře," referoval táta. "Cože??? To popletla Pipi, nebo Šesták?" nevěřila jsem. On to Šesták. Když totiž začala Pipi snášet, tak jí podstrčil i jedno vejce slepičí, protože se mu zdálo, že je hodně velké a musí být Pipi. A tak měla Pipi už asi před 10 dny kuře a dál seděla na svých. Teď se za ní batolí vláček 6 kachňat a jednoho kuřete, pokud si ovšem kuře neosedlá Pipi a nenechá se vozit, jak prý s oblibou dělává... Jen když se kachňata rochňají ve vodě, čeká kuře na břehu.

středa 28.9.2011

Když už si Tom bagroval kolem domečku, konečně s tátou dodělali chybějící kus plotu k Culínkům. Když jsme před 5 lety dělali plot kolem dokola, Culínkovi se to nehodilo. Teď prý taky ne, ale co se dá dělat. S odklízecími a uhrabávacími pracemi potom pomohla Jana.

"Já jsem tady včera viděl žabku!" povídal druhý den Tomovi Ďáďa - Culínkovic dědeček, co občas přes nový plot podá rostlinu, kterou si chtěl dát na zahrádku, ale mladí Culínci ho s tím vyhodili, protože se jim nehodí do koncepce.

"To já jsem tu před týdnem vybagroval mloka skvrnitýho!" trumfnul Ďáďu Tom.

"Ale já myslel děvče! Házela tady lopatou..."

pátek 26.8.2011

Ještě nedávný postřeh.

Nemocniční kuchyně nad jiné mimořádně vyniká. Není totiž jídlo, které by nedokázala uvařit
úplně hnusné.

čtvrtek 11.8.2011

Akorát jsem fotila Tomovo dílo před naší garáží, když se naproti otevřela Modrých vrata, předjelo Subaru pana Modrého a začalo zacouvávat.

"Ví, že má na střeše kolo?"

"Taky si řikám..."

"Tam se ale nevejde, viď?" měřila jsem okem výšku Modrých přístavku pro auta s výškou okolovaného Subaru. Bezděčně jsem přeorientovala foťák přes ulici. Nějak byl ten reflex silnější, než třeba začít volat nebo mávat na souseda, že se řítí do pojistné události.

Pan Modrý pokračoval v zajíždění a teprve na nájezdu pod přístavek zastavil.

"Vy jste si mysleli, že jsem zapomněl, že mám na střeše kolo, viďte? Tak já vám něco povim. Zapomněl. Ale když jsem vás tam viděl koukat, tak mi to trklo..."

středa 22.6.2011

Po chvíli oblejzání jsem dneska našla jednu nezadrátovanou díru v plotě někam, kam se hodně moc nesmí, ale kam se hodně moc chce.

čtvrtek 10.2.2011

"Máš už nějakej nápad, co Vlastě k narozeninám? Nezavoláš teda bráchovi, jestli něco poradí?"

"Já zavolám spíš Elišce."

Eliška telefon nebrala. Tom tedy napsal sms ve stylu, který se s Eliškou veze od doby, kdy smsku určenou pro Radka omylem poslala právě Vlastě, své maceše:

"Milacku, ty mi vubec neberes telefon. Pis neco!"

"Jako mam ti tu v kadernictvi brat tel nebo co..neprehanej to zas"

"Jak mam vedet, ze ses v kadernictvi. A jak ja mam vedet, jak to v kadernictvi vypada? Nemas nakej tip, co Vlaste k narozkam?"

"Sakra kdo to je?"

"Sakra kdo je Vlasta? Nebo sakra kdo jsem ja? Prece strycek Tom. Ty me nemas ulozenyho?"

"Jejda ja myslela za si otrava radek... Vlaste jidlo"

"Jo. A vy ji ho sezerete"

"No prave"

středa 9.2.2011

Pracovní nasazení na Skype:

Lenka: dneska nemam susenky, musim japko

Jana: ja uz snedla konecne putovni pomeranc

Lenka: putovni?

Lenka: ja mam suplikovej

Lenka: taky ho budu muset dneska snist

Jana: no jakoze putoval nekolikrat do prace a domu v batuzku

Jana: to je jenom varianta suplikoveho evidentne

čtvrtek 20.1.2011

V pátek ráno jsem se rozhlédla z okna ložnice po zahradě. Všechen sníh byl pryč. Přitom večer ještě po celé zahradě leželo dobrých 5 až 10 centimetrů těžkého mokrého sněhu. To muselo být vody.

"Kam ta voda všechna odtekla?"

"Dolu, přece," byl děsně vtipný Tom. Jasně, že voda neteče nahoru.

Po snídani šel Tom do garáže dodělat úpravy na vozejku.

Hluboké ŠPLOUCH a DO PRDELE!

Kam že ta voda všechna odtekla? Dolu přece :-)

(ten smajlík patří čistě tomuhle vtipnému momentu na celé situaci, né tomu dvoudennímu vyčerpávání vody ze sklepa a sušení nacucaného materiálu a vyhazování věcí vodou zničených)

Antona s vozejkem jsme od garáže museli vytáhnout fábkou. Přes tři lana až ze silnice, protože v kouzelném bahýnku na dvorku si ani jedno naše auto neškrtlo. Jako jedni z mála v ulici totiž nemáme ani jednu čtyřkolku. Žlutá lana stala se hnědými, ale vedle tryskal z hadice proud vody ze sklepa a v něm byla lana za chvilku vyprána jako nová.

 

© Lenka 2011 * lllenka@seznam.cz